Alois Schneiderka: Malíř ze Soláně

Alois Schneiderka se narodil na Štědrý den roku 1896 ve Valašském Meziříčí. Jeho výtvarný talent se projevoval už v dětství a prosadil se i při volbě životní orientace. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u J. Rumplera a na Akademii Julian v Paříži u A. Debaye. Po 1. světové válce, kterou prožil v Dolomitech, se vrátil.na vídeňskou Akademii a studoval u A. Sochaczewského. Odtud odjel se svým přítelem malířem Rajko Šubicem do Jugoslávie. V roce 1924 byl jmenován šéfem výpravy opery nejprve v Lublani a poté pro království Dalmatské se sídlem ve Splitu (do r. 1929). V Jugoslávii působil také jako pedagog-přednášel dějiny umění a estetiku.

Se svými mladšími bratry Josefem (1899-1945) a Ludvíkem (1903 -1980), kteří se rovněž stali malíři, cestoval po Evropě; žili v Itálii, Holandsku a ve Španělsku byli účastníky občanské války v roce 1930.

V roce 1931 byl Alois Schneiderka jmenován kulturním atašé pro Bulharsko na pozvání bulharské vlády a cara Borise pak restauroval památky byzantského umění ve Varně, Sozopolu, Sv. Konstantinu a Mesembrii (Nesebaru).

V roce 1939 se světoběžník Schneiderka usadil v rodném kraji na samotě skoro na konci Moravy, uložil si uměleckou kázeň a nestaral se příliš o vlastní propagaci. Když pak o dvě desetiletí později, uprostřed příprav na svůj soláňský salón, náhle zemřel, začal tento výjimečný umělecký zjev mimořádné tvůrčí síly a přesvědčivosti pomalu upadat do zapomenutí. Malířskou pádností však dokáže oslovit i dnes nejen milovníky umění, ale i soudobé umělce.

Ve svých figurálních kompozicích záměrně potlačil individuální rysy jednotlivých postav, programově se omezil ve výrazových prostředcích, aby své sdělení převedl do obecnější, nadčasové roviny. Vedle olejomalby, kvaše, akvarelu či kresby uhlem byl jeho oblíbenou technikou také rozmývaný (čili mokrý) pastel, kterým dokázal zachytit melancholickou náladu krajiny, ale také zaplnit obrazovou plochu tančícími masopustními postavičkami. V žádném případě se nejedná o portréty, ale o zjednodušenou a přitom pregnantní charakteristiku lidového typu.

Je to malířské vyznání lásky a obdivu k drsné kráse valašské přírody i jemným humorem odlehčené umělecké sdělení o životě lidí v tomto kraji, o jejich radostech i strastech, o jejich práci i zvycích a obyčejích. Jeho velkodeché kompozice, široké tahy štětce a linie vytvořené třeba jen jemným vrypem do ještě nezaschlé barvy, dávají tvar krajině i rozmanitým figurkám, které ji zabydlují.

Tvorba malíře Aloise Schneiderky je chlapsky robustní; citlivě chápavá, někdy ironická, jindy veselá a nakonec také ztichle soucitná. V barevném výrazu byl střídmý, pečlivě řadil barevné tóny do jemného, ale výrazného akordu, přesto jsou jeho kompozice životné a pestré. Schneiderkovo dílo, roztroušené po světě a rozptýlené v soukromých sbírkách, zanechalo v regionálním umění větší stopu, než je při povrchním pohledu zřejmé.